příběh

 Stále si pohrávám s myšlenkou na vánoční potkaní vrh.Má fuzzinka Carmen má právě ten správný věk na první miminka.Zájemců by bylo dost,jediný problém je,aby to nevadilo našim.

Zeptám se jich až přijdou z práce.

   K mému velkému překvapení to tátovi nevadí,mamka se snaží moralizovat,že jsem ve čtvrťáku a měla bych se učit.Když jí slíbím,že školy se to nedotkne a stejně před Vánoci se ve škole nic moc neděje,souhlasí i ona!Hned sednu k internetu a nastává velký oříšek-najít vhodného samečka!Stále dokola probírám genetiku,abych věděla,jakým potkánkem bude nejlepší krýt.Udělám si představu,ale mé požadavky se zdají příliš vysoké!Rozhodnu se vzdát znaků,ale fuzz gen prostě nastávající tatínek musí mít!Otvírám miliony webových stránek chovatelských stanic a stále nemohu najít toho vyvoleného.Nakonec hledání ukončím neúspěchem.Mým posledním nápadem je dát inzerát,že sháním samečka na krytí a přidat své požadavky.S nepořízenou a zklamaná v pozdních večerních hodinách vypínám počítač.

    Přijdu ze školy a okamžitě zapínám notebook s očekáváním zda se někdo ozval.A opravdu mě čeká milé překvapení.Můj inzerát objevila Helča z chovatelské stanice Mouseville a nabízí mně svého potkánka Amaruse,černý dumbatý solidek,který k mé velké radosti nese fuzz gen.

Navzájem si pošleme fotky a papíry původu a po zjištění,že krýt opravdu můžeme se dohodneme kdy a kde se sejít.Helča mi naštěstí vychází vstříc,jako kladeňačka se v Praze moc nevyznám.Kladno se dá přejít z jednoho konce na druhý pomalou chůzí za hodinu a půl,takže Kladno rovná se větší vesnice.Proto vždycky když v Praze něco hledám přijde mi,že mně kouká sláma z bot.Naštěstí jsme dohodnuté se sejít na Dejvické ve čtvrtek 23.října,tam nemám šanci se ztratit J .

    Je čtvrtek s těžkým srdcem balím Carmence ,,kufry“ i přesto,že mně v kleci zůstanou ještě čtyři potkaní dámy vím,že se mně bude stýskat.Navrhnu kamarádce Denise,aby jela se mnou.Nenechá mě v tom samotnou a jede!Cestou na autobus stále máme dost času,vybavujeme se,takže pochopitelně nakonec stíháme autobus jen v poklusu!

    Na Dejvické se po mé menší komunikační chybě s Helčou shledáme a předám jí fuzzinku.Cestou domů se nejdřív pomalu ztratíme s Dení v metru,pak se necháme přejet tramvají (říkala jsem,že jsme z malého města J ),ale nakonec dojedeme v pořádku domů .

    Následující dny bez Carmenky vyplňuji podáváním inzerátů na vánoční miminka.Jako první se ozve Pája,která má zájem o fuzz samičku.Další zájemci na sebe nenechají dlouho čekat,nakonec je jich osm,pak raději inzeráty přestávám dávat,přece jen nevím kolik se prťat narodí,fuzzinky jich mívají prý méně.

Ve škole o nudnou hodiny chemie vymýšlíme s Dení jména pro potkánky na písmeno B.Vymyslet klučičí jména je snazší.Napadl nás třeba Bastien z filmu Nekonečný příběh a Binoo,kreslená postavička z pohádky,kterou každé ráno můžeme vidět v pořadu Snídaně s Novou.Se jménay pro holčičky se trošku víc zapotíme,ale nakonec dáme dohromady Barbie a Blair,což je krásná dívku ze seriálu Gossip Girl.Dál už nevymyslíme nic,protože nás vyruší naše profesorka.

,,Dámy,jestli vás to tady nebaví,seberte se a odejděte!“ řekne drdolatá vysušená učitelka a dle svého zvyku dvakrát nervózně trhne ramenem.

,,Nebaví ty dilko!“mrmláme pod vousy,ale nahlas neřekneme nic,přece jen bychom rády odmaturovaly!

Páje a ostatním zájemcům jsem navrhla,aby si jména vymysleli sami,pokud budou chtít!Páju napadlo nádherné jméno-Basheeba.

    Věděla jsem o tom,že fuzzinky mají někdy problémy s mlíčkem.Úplně na začátku,před tím než jsem se rozhodla hledat manžela pro Carmenku jsem hledala po stanicích a dělala si statistiku,jak často k tomuhle problému dochází.Nepřišla jsem ani na jeden případ a všichni mě ujišťovali,že bude vše ok.Stejně mi to nedalo,tak jsem si zjišťovala,co dělat pro dostatek mléka v těhotenství,ano,mluvím o normálním lidském těhotenství o potkaním a ještě fuzzinkách se toho moc nedá najít.Nakonec jsem zjistila,že pomáhá samozřejmě teplo a různé druhy potravin jako kompoty,džusy,hrušky či ananas.Nechtěla jsem nic podcenit,tak jsem se vydala do Kauflandu nakoupit hlavně tyhle potraviny,abych měla všeho doma dostatek.V Kauflandu jsem se stavila ještě ve zverimexu,samozřejmě jsem projela klece a akvárka s potkanama,když koukám a vidím dumbo černou samičku s velkým bříškem s hlavičkou stočenou pod sebe.Všimla si toho i Denča,která šla se mnou.

,,Co s ní je?“zeptala se.

,,Myslím,že bude rodit,ehm ne,už porodila!“ohromeně jsme se na sebe podívaly.Nakonec jsme spočítaly,že pod sebou má pět malých uzlíčků!Bylo mi smutno.Jak někdo může krýt potkany takhlejen tak ve zverimexu,okamžitě mě napadl jejich osud,málo které miminko neskončí jako krmení pro hada.Raději jsme odešly!

    S Helčou jsme si často psaly emaily,jak to vypadá.Prvních pět dní Carmenka neměla vůbec říji.Další den to přišlo,Hela mi psala a posílala fotky,Carmenka s Amaruskem kryli J.Odpočítala jsem si 23dní a zjistila jsem,že pokud to vyšlo,miminka se narodí okolo 19.listopadu,k odběru budou tedy na Vánoce.Za pár dní jsem si pro Carmenku mohla jet.Tentokrát jsem jela na stanici metra Želivského,jela jsem sama,nikdo ten den se mnou jet nemohl.Nejdřív jsem opět málem nestihla autobus,pak na Dejvický v metru si se mnou nechtěl potykat automat,nakonec jsem řešila na kterou stranu mám jet a že na Dejvický mám hodně možností,prostě blondýna J.Nasedla jsem do metra,uvelebila se na sedačku,vypnula jsem si mp3,abych slyšela hlášení kde,že jsem,díky bohu jsem nemusela přestupovat (mimochodem,sluchátka jsem si nechala v uších,jako že poslouchám,abych nevypadala jako totální vidloň).Na stanici Želivského jsem opět popletla,kde že to mám vlastně na Helču čekat,ale i přes všechny tyhle peripetie,jsme se nakonec opět našly.Dostala jsem Carmenku a mohla jsem vyrazit domů.Zřejmě jsem zpátky jela na černo,s tím automatem v metru se totiž moc nemáme rádi.

    Konečně je Carmenka doma.Mám radost.Helča se ní pěkně starala,rozhodně nestrádala,protože fuzzinka pěkně přibrala,má 360g,třeba je už trošku znát ta březost.Čekám jaká reakce bude ostatních samiček na Carmenku,přece jen jí celých deset dní neviděly.Nejprve jí pustím po pokoji,aby se očmuchaly.Žádná bouřlivá reakce se nekonala.Jen s Ámélií se očuchávaly déle,jsou na sebe nejvíce zvyklé,asi taky proto,že mají k sobě věkově blízko.

Asi po hodině jsem se rozhodla,že je vrátím zpět do klece.I přesto,že jsem klec uklidila,holky se začaly nehorázně prát.Hlavně Nugetka a Maggie útočily na Carmenku,Amélie s Angelikou se moc bojů neúčastnily.Chvíle jsem čekala,snažila jsem se je usměrňovat,nakonec jsem Carmence otevřela dvířka klece.Vystřelila jako raketa a byla povrchově poškrábaná.Škrábance jsem vydezinfikovala a vzala si jí k televizi na klín.Spokojeně usnula!Mezitím jsem se rozhodla,že jestli se situace neuklidní,tak Carmenku dám do jiné klece,měla jsem strach,aby se nestalo něco jí nebo miminkům.Také jsem si usmyslela,že od dnešního dne si začnu zapisovat jídelníček Carmenky,aby měla pestrou,pravidelnou a vyváženou stravu a já přehled o tom co jí dávám.Dokonce jsem se rozhodla oprášit i starou komunistickou váhu,abych mohla pozorovat jak bříško roste!

    Těhotenství nebo jak se tedy správně říká březost probíhala poklidně.Často jsem si psala s Pájou a Helčou a prožívala s nimi jak přibíráme-teda fuzzinka ne my J!Občas jsem zašla do zverimexu se podívat,jak se má ta samička a její miminka.Naposledy jsem je viděla,když to byly malinkatí broučkové,kteří ještě neviděly,ale už měly krásnou srst.Dvě miminka byla dumbo solid platinum,dvě miminka dumbo solid černá po mamince a jedno miminko bylo dumbo hooded.Taky určím Dení,jako kmotru vrhu.Prožívá to tak hezky se mnou.

    12.listopadu,týden před očekávaným porodem,jsem Carmence zařídila jinou klec,aby měla klid.Klec jsem upravila jak nejlépe jsem dovedla pro potřeby těhotné fuzzinky.Jen samé měkoučko a teplíčko.Půlku klece jsem vložila do krabice,vzniklo tak útulno a trošku přítmí,aby měla klid.Upletla jsem pruhovaný hamak,dalo se ležet na něm i v něm.Pak jsem ještě přidala teploučký tunel.

Nechtěla jsem,aby fuzzinka byla sama,tak jsem jí do klece dala i naší malou Amélii.Přestala jsem jí pouštět po pokoji,jak byla každý den zvyklá,ale chodila se jen vyběhat na dvojlůžko našich,z toho totiž nemá šanci dostat se dolů.Povídala jsem si s ní,ona se chtěla i často mazlit,nechávala se drbat pod bradou.Tři dny před porodem jsem dala z klece pryč i Amélii.

    Je 19.listopadu.Ráno se probudím a jdu zkontrolovat,jestli už náhodou nemáme miminka,zatím ne.Naštěstí je středa a to ve škole máme jen krátce,chtěla jsem být brzo doma,kdyby byly nějaké komplikace.Ani se nezouvám a jdu hned ke kleci.To co vidím mi vyrazí dech,všude spousta krve,pod Carmenkou se krčí dvě malinkatá miminka a Carmen je najednou tak hubená,že jí lze spočítat obratle na páteři.Začnu zmatkovat a honem odejdu od klece,Dení,která byla jmenována oficiální kmotrou se jde také podívat co se stalo.

,,Co blázníš?!“zeptá se mě,nakouknu do klece a vidím normální Carmenku a dvě miminka.

,,…nerodí právě náhodou?“jsem zmatkař,ano rodí a stav,kdy jí byla vidět páteř,byl stah.

Zavřu do pokoje dveře a čekám,mezitím přijde domu sestra,do pokoje jí nepustím.Sedíme a čekáme,každou půl hodinu jdu zkontrolovat,jak to vypadá,jsem celá nervózní,je mi strašná zima.Ségra mezi tím usne.Jsem tak vyděšená,protože náš první porod,proběhl dopoledne a když jsem přišla už jsem viděla jen krásná růžová a čistá miminka.Dovedla jsem si představit,že bude okolo krev,ale pohled,který se mi naskytl,když jsem přišla ze školy,mi přišel děsivý!Celá tahle hrůza skončí po dvou a půl hodinách.Stále do pokoje nechodím a nechávám Carmenku vydechnout.Večer jí do klece dám pacholíka s ovesnýma vločkama a spočítám miminka.Jejich devět,všechna mají bílá bříška,tak jak má být,jsem strašně šťastná,že je vše v pořádku a jdu spát.

    Ráno se probudím se zvoněním budíku,ještě ani nerozlepím oči a jdu zkontrolovat maminku s miminkama.Raz,dva,tři,čtyři,pět,šest,sedm,osm…osm?Jedno miminko chybí.

,,Tati,jedno miminko chybí!“začnu okamžitě zmatkovat.

,,Třeba jsi se jen včera přepočítala!“snaží se mě uklidnit,nejsem analfabet,vím,že jich bylo devět,ale chce si mi věřit tomu,že jich bylo jen osm.Neklidná odcházím do školy.

    Vracím se odpoledne,má první cesta vede k miminkům,jedno miminko je namodralé,má bílé bříško a nehýbe se ani nedýchá.Je mi do pláče,snažím se uklidnit tím,že se to stává.Poprosím tátu,aby uklidil to mrtvé miminko,já na to nemám sílu.Při uklízení toho mrtvého miminka najde i to deváté,také mrtvé.Snažím se uklidnit.Přemýšlím co je špatně,nakonec,třeba ta miminka byla slabounká.Původně jsem měla v plánu je dnes vyfotit a kouknout na pohlavínechám to na jindy,nechci samičku stresovat,do pokoje příliš nechodím.Jen v sedm jí v misce přinesu kuřecí maso s rýží a dušenou zeleninou.

Napíšu Helče a Páje smutnou zprávu.Obě mně podporují,Helča radí ať samičku příliš nestresuji a uklidňuje mi,že už teď bude vše v pořádku. Pája má pro mě slova útěchy,jsem ráda,že někdo ví,jak se cítím a prožívá to se mnou.Tomáš navrhl,abychom se šli někam cournout ať na to nemyslím.V sedm mám být ještě ve fitku,ale ani tohle rozptýlení mi nepomohlo.Navíc dnes byly třídní schůzky a právě ta učitelka na chemii,která nás tehdy napomínala,mě podrazila.Ze známek 5,2,2 mi na čtvrtletí dala 3/4.Vím,že je prkotina,ale už toho bylo na mě moc,brečím jak malé dítě… .

    Večer jsi jdu lehnout až kolem jedné hodiny,ještě předtím zkontroluji pohledem miminka.Je jich sedm,ani to mi však neuklidní.Spím trhaným spánkem a zhruba po třech hodinách chodím pohledem kontrolovat klec.Ráno se probudím úplně vyčerpaná a nevyspalá.Letím ke kleci.

….,čtyři,pět,šest!Ale ne,chybí další miminko,jak je to možné,ráda bych se podívala jestli není jen někde zahrabané v hnízdě.Vezmu piškot,mluvím na Carmenku a pomalu otvírám klec.

Dám jí piškot,vezme si ho,pustí ho na zem a vystartuje na mě,zakousne se mi do ruky než se stačím vzpamatovat,udělá to po druhé.Sednu si na postel a rozbrečím se.Je mi smutno.Nevím,jak jsem se oblékla a jak jsem se dostala do školy.Nemalovala jsem se,nečesala.

,,Ahoj,tak co miminka?“ptá se Nina o přestávku před matikou.

,,Už tři zemřela!“odpovím s těžkým srdcem a snažím se zadržovat slzy.

,,Buď ráda,že ti umírají jen potkani,mně včera umřela babička!“odpoví Lenka.Nikdo se jí nezeptá co se stalo.Nevíme jak.Celý den mlčíme,nálada je ponurá.Ze školy se loudám,dám si okružní jízdu autobusem,abych nemusela domu,mám strach,co mi čeká.Ještě mi volá babička a ptá se jak jsou miminka na tom,do telefonu už zase mám na krajíčku pláče.Ve zkratce jí povím co se děje.A příchod domů stále odkládám,nakonec však domů dojdu.

Se skloněnou hlavou a bušícím srdcem jdu ke kleci,už po tolikáté.Nikde nevidím šesté miminko.Pět.Je jich pět.To číslo mi buší ve spáncích,přišla jsem o další miminko.Sesypu se na postel a pláču.Když se uklidním,volám mamce a následně tátovi.Ví,že co se týče potkanů a dalších takových věcí,jsem hodně citlivá někdy prý až labilní.Snaží se mi utišit,ale jsem k neutišení.

,,Byl jsem doma ve třičtvrtě na jednu a miminka byla všechna,živá,růžová!“povídá mi taťka do telefonu,já přišla o hodinu a třičtvrtě po něm a chybělo další.

Když se trošku uklidním,píšu kam se dá.Pročítám na internetu všechno co jde,ale nikde obdobný příklad nemohu najít.Radím se s Lemonkou co mám dělat,píšu svůj problém na diskuzní fórum,ale marně,nikdo se s takovým problémem nesetkal.Lemonka radí ať zkontroluji miminek bříška,mají je bílá,jsou najezené,vše se zdá v pořádku.Miminka vypadají zdravě,krásně a jakmile v bytě nikdo není,ztratí se miminko.Povídám si s Lemonkou o umělém odchovu,nemá s tím zkušenosti,ale radí ať zkusím dvě miminka takhle krmi.Někdy se stává,že umělé krmení zanáší střeva,tak abych nezpůsobila potíže více miminkům.Načítám proto na internetu vše co se dá.

Když přijdou naši z práce,žádám tátu,aby našel mrtvá miminka a uklidil je.Slzy se mi řinou do očí a ani nejsem schopná otevřít klec,bojím se,že mi Carmenka znovu kousne.Nakonec se mi klec podaří otevřít,pustím Carmen po pokoji a odcházím,nechci nic vidět ani slyšet,nechci vidět ty mrtvé drobečky.Mamka s tátou se o to postarají.

Po dlouhé chvíli naši přijdou a říkají,že mrtvá miminka v kleci nejsou.Carmen je zřejmě snědla.Je mi ještě hůř,jak potkan,kterého miluji může udělat něco takového.Je to příroda vím,ale nechce se mi to chápat.Na živá miminka jsme ještě nesahali,bojíme se,aby je kvůli tomu,že je ucítí neodvrhla.Dám do klece hned i misku s masem a pacholíka,abych do klece ten den už nemusela a zbytečně jí nestresovala.

Vzpomínám jak moje Maggie,první potkánek z chovatelské stanice,dvě hodiny po porodu už hrdě mimča ukazovala,ale každá samička je jiná.

Myslela jsem,že Carmen znám,upřímně se jen stěží na ní mohu teď podívat,přijde mi vypočítavá a že mi trápí naschvál.Hluboko v sobě vím,že za to nemůže,ale hledám chybu u ní a u mě.Zdálky jí pozoruji,o miminka se stará,tak nevím kde je problém.Pak od miminek odejde a jde se najíst.K miminkům se nevrací,sedím potichu na židli a nehnutě pozoruji,nevrací se hodinu,hodinu a půl.

Dál už čekat nevydržím je devět hodin,mám strach,že přijdu o další miminka.Vletím do obýváku,kde naši koukají poklidně na televizi.Vysvětlím jim,že jdu pro feminar a začnu se o miminka starat já.Přidá se ke mně Dení a už letíme do Tesca.Feminar už se dávno nevyrábí,lékárna je zavřená,koupím Sunar plus premium pro děti od jednoho týdne věku.A už zase popobíháme domů.Opravdu vezmeme jen dvě miminka,která zkusíme nakrmit.Mám strach,abych jim svou péčí jejich stav ještě nezhoršila.Jdu ke svému mikroskopu hledat kapátko,to jsem ale asi někde ztratila,začnu zmatkovat,ale mám injekční stříkačku na 5ml.Připravím vše potřebné.Lavor,do kterého nahřeji na toastovači své měkké ponožky,aby miminka byla v teple,udělám sunar,který musí mít teplotu 37°C,připravím vlažnou vodu a odličovací tamponky,pak se vydáme pro miminka.Vezmeme to nejmenší světlé miminko a jediné miminko tmavé.Injekční stříkačku používáme spíš jako kapátko,protože kdybych miminku stříkla sunar přímo do pusinky,vnikl by do plic a miminko se zadusilo.Je to titěrná a zdlouhavá práce,přece jen miminko má kolem 5g a velikost jako půlka mého malíčku.Já krmím a Denča odličovacím tamponem namočeném ve vlažné vodě masíruje miminku zadeček a bříško,aby se miminko mohlo vyprázdnit,plně tak nahrazujeme jejich matku.Jakmile mimča otočíme na zádíčka je jasně vidět pohlaví,to malé světlé miminko je chlapeček-okamžitě nás napadne,že to bude Binoo.Černé miminko je holčička Blair.Vím,že nebylo dobré miminka pojmenovávat,ale neudržely jsme se.Tak jsme krmili Blair a Binoo,občas si spletli naše prsty s maminčiným cecíkem a cumlali ho.Bylo to strašně dojemné.

Denča od nás odcházela velmi pozdě.

,,Jestli umře Blair a Binoo,prosím neříkej mi to!Do té doby dokud jsme o tom jen mluvily,bylo mi to líto,ale nedokázala jsem si to představit.Teď když je chováš a krmíš by byla jejich smrt ještě horší!“souhlasím s ní,bude to špatné pro nás pro obě!

Miminka vrátím do klece,Carmen si na ně lehne,jestli kojí,nevím!

Než jdu spát zkontroluji ještě emaily,jestli třeba mi nepsal někdo s nějakým nápadem,proč miminka umírají.Dostanu vzkazík od Pájušky,jestli je všechno v pořádku a jak se cítím,další vzkazík je od Nergity.Když text od ní čtu,oči se mi opět zalijí slzami.Je jí líto,že miminka umírají,ví jak se cítím,proto mi navrhla,že jestli budu chtít,že se na ně přijede podívat,abychom přišli na to,co se děje.Úplně cizímu člověku záleží na tomjak se cítím a jak se mají miminka,dojímá mi to.

    Lehnout si jdu opět pozdě,miminka zkontroluji letmým pohledem.Tři,vidím jen tři.Binoo a Blair chybí,začnu zmatkovat,odběhnu od klece,vrátím se ke kleci.Zaostřím pohled,vidím pět miminek,oddychnu si.

Chystám se jít spát,ani jsem si neuvědomila,že jsem celý den nic nejedla.Lehnu si do postele,ale o spánku se rozhodně mluvit nedá,potácím se mezi vědomím a nevědomím.Pohřbívám ve snech miminka,zdá se mi,jak ráno nebude žít ani jedno,v pokoji je těžký vzduch,chvílemi mi přijde,že nemohu popadnout dech.Klec nejdu zkontrolovat ani jednou za celou noc.Brzy ráno se ze spánku nespánku probudím,i když je sobota vstala jsem hodně brzo a jako náměsíčná vlezu u rodičů do postele,myslím,že si ani nevšimnou,že jsem kolem nich prošla kuchyní!Ležím dvě hodiny a slyším co se okolo mě děje,jak máma odchází na sobotní dopolední představení do práce,táta jde se psem.Dlouho ležím než se odvážím vstát.Táta mi se soucitem v očích,i on to hodně prožívá,řekne,že jsou miminka už jen čtyři.Opět miminko v kleci není,Carmen ho znovu sežrala.Už nepláču,jsem apatická.Dojdu ke kleci,Binoo s Blair noc přežili.Hned od rána začnu komunikovat s Nergitou,že by přijela,zatím však nemá auto a venku jsou ohromné kupy sněhu,je mi trapné jí tahat do takového marastu.Zatím spolu komunikujeme po mailu,posílám jí fotky posledních 4miminek,kvůli tomu,jestli jsou napapaná,je vidět,že moc ne.Nergita to potvrdí a zkonstatuje,že maminka nemá mlíčko a nastává další koloběh.Sehnat náhradní maminku.Nergita se mi snaží pomoct,jak se dá.Téměř si vyčítá,že nemá kojnou samičku.Napadla mi jen jedna možnost,samička ze zverimexu.Jsem ochotná koupit jí i s 5 mláďaty,hlavně abych zachránila miminka.

Nehodlám nic riskovat a odejmu miminka Carmen.Dám je do růžového lavoru,vystelu ho svou měkkou růžovo-bílou šálou a použiji pytlíčky,které drží teplo,nahřeji je v horké vodě a dám pod šálu.Miminka strčím v lavoru do koupelny,kde je teplota víc jak 28°C.Pak je začnu krmit,jednoho po druhém.Mamka přijde v jedenáct dopoledne z práce a místo vaření oběda se mnou krmí miminka.Krmíme je,masírujeme bříška.Naobědváme se a krmení začíná nanovo.

    Pak požádám Tomáše,aby se mnou šel se zeptat,zda mi půjčí či prodají samičku.Do zverimexu vlítneme jak kulový blesk.Okamžitě jdu ke kleci kde samička byla.Čeká mi zklamání,v kleci místo potkanů se krčí osmák.To snad ne?Snad je neprodali,snad nedali,takhle mladá miminka pryč.Hledám po všech klecích a akvárkách,ale samička nikde.

Tomáš je duchaplnější.Zeptá se okolo procházející prodavačky,zda neví,kde je samička.

,,Koupila jsem si jí já!Mám jí doma!“odpoví.A tak jí vysvětlujeme celý náš příběh,mezitím se opět rozbrečím a slibuji jí cokoliv,jen aby nám kojnou samičku půjčila.Samička je ale prý dost agresivní a ještě kojí,takže se domlouváme,že dám miminka k ní.Představí se jako Eva,vyměníme si telefonní čísla a dohodneme se na večer,jelikož teď je ještě v práci!

Je to pro mě těžké,vzdát se miminek na několik dnů,přijde mi,že se o ně nikdo nedokáže postarat tak jako já.Ale nic jiného mi nezbude,nakonec jsem i šťastná,že jsem sehnala samičku.

    Přijdu domů,nakrmím miminka a únavou už ani nevidím,až teď mi dojde jaké jsem měla štěstí,píšu Evě a strašně jí děkuju.Dohodneme se na sedmou,že miminka přivezu k ní.Usnu na půl hodiny tvrdým spánkem,najednou mám strach,že jim je zima nebo jim něco chybí,okamžitě vyletím z postele a jdu je zkontrolovat,miláčkové jsou v pořádku.

Je sedm,po dlouhé době jsem něco snědla a čekám,až se ozve Eva,kde se sejdeme.Chci,aby mě k ní hodili naši autem,abych nemusela s miminama do zimy.Stále však nic,naši mají být po půl osmé pryč a já ne zrovna zdatná řidička,si netroufnu v téhle vánici jet druhým autem.Do půl osmé se Eva neozve,začínám být nervózní,víc než naši,kteří měli dávno být někde jinde.Volám jí,Nikdo mi to nebere.Tuším problém,do pěti minut dostanu sms,že se ozve později,jsem nervózní a volám znovu,strašně se omlouvá,že je jí trapně,že je za maminkou v nemocnici a že to odložíme na devátou.Mně je trapně,že jsem byla taková stíhačka.Naši už nemohou schůzku zrušit,odjedou a nechají mi peníze na taxíka,abych nešla pěšky!Zavolám Tomášovi a žádám ho,aby přišel a šel se mnou.Souhlasí.Za chvilku dorazí a do třičtvrtě na devět sedíme v kuchyni a pijeme kávu.Miminka v lavoru jsou přikrytá tak,že nejsou vidět,nakrmená a položená na stole v jejich růžovém lavóru.Najednou slyším,jak nějaké miminko naříká.Požádám Tomáše,protože je blíž,aby mimčo otočil na bříško,že se převrátilo.Odkryje dečku a jedno miminko je převrácené na zádíčkách.

,,Jak jsi to věděla?“ptá se.

,,Jsem přece jejich máma,musím to vědět!“miluju tu zlatíčka!Nikdo si nedovede představit jak moc.

    Zabalím miminka do spousty deček,s nahřátým pytlíkem,do přepravky a přepravku do tašky a jedeme ke GDM,dát miminka k nové mamině.Nahoru nejdeme,předáme Evě miminka,žádám jí,aby je oválela v podestýlce nové maminy a aby k ní dala raději jen jedno miminko,že jestli ho zakousne,ať ostatní přežijí!Přece jen vlastním miminkům téhle samičky je už více jak čtrnáct dnů,věkový rozdíl je na potkany ohromný!Slíbí,že udělá vše jak jsem řekla a pak napíše.

    Domů už nejedeme taxikem,ale jdeme pěšky,potřebujeme si provětrat hlavu.Doma ležíme v posteli a čekáme,jak to dopadne.Přemýšlím nad nejhorším,co budu dělat jestli samička odmítne přijmout miminka?Nevím,neseženu tak rychle náhradní maminu.Uprostřed myšlenek mě vyruší zapípání sms.Čekám dlouho než sms otevřu.

MIMINKA JSOU V POŘÁDKU.MAMINKA KOJÍ.

Uleví se mi,pro změnu začnu brečet,tentokrát štěstím.Tomáš v půl dvanácté odejde domů a já jsem šťastná,vyčítám si,že jsem miminek nezachránila víc,ale jsem šťastná.

Za chvíli mi však volá Eva.Vyděsí mi to,přesto telefon zvednu,žádá mě jestli bychom se nemohli sejít a jestli bych jí nedala sunar,pro jistotu,kdyby se něco pokazilo.Scházíme se uprostřed sněhové vánice v noci na půli cesty.Povídali jsme si dlouho,dozvěděla jsem se,že do krámu nastoupila před pár dny a jelikož měla kdysi potkany,rozhodla se miminka i s maminkou odkoupit.Samičku do zverimexu přinesl někdo jako agresivního samce.Po dlouhé době se rozloučíme.

    Ráno jsem četla sms,Eva šla spát až v pět ráno a starala se o miminka,usnula až když si byla jistá,že si maminka na ně zvykla a zahřívala je.

    Nyní jsou miminka u Evy už třetí den,vše je v pořádku.Sama jsem se zatím nevyrovnala,že jsem přišla o tolik miminek,stále nevím,kde jsem udělala chybu,v noci spím ještě trhaně,už nezvracím.Dnes když jsem šla domů ze školy,jsem najednou byla strašně nervózní,než jsem si uvědomila,že už mě nečeká žádná pohroma.Ke Carmence znovu nacházím cestu,vím,že za to nemohla a že vycítila,že vše není v pořádku.Dnes už jsme se zase mazlily,agresivní sklony jí nadobro opustily,naštěstí!Možná si řeknete,ta holka je labilní,bere si to moc vážně,ale potkani jsou můj život,miluju je!

    Ještě bych chtěla poděkovat několika lidem-Helče za to,že mi podporuje,nedává mi nic za vinu a že dala našemu vrhu,tak skvělého tátu.Lemonce alias Monice,která mi dala spoustu skvělých potkánků a podporovala mi a radila,když mi bylo zle.Pájušce,která bude skvělou novou maminkou Basheeby,za to,že mi podporovala a podporuju,ptá se jak se cítím a prožívá se mnou radost i štěstí.Nergitě alias Daně,která by byla ochotná v tom nejstrašnějším počasím ke mně jet a pomoc mně.Evě za to,že si vzala má miminka,nespí a stará se o ně.Dení za to,že byla dobrou kmotrou vrhu a všude chodila se mnou.Samozřejmě našim,kteří mě podporují v tom,co mám ráda.Vám všem děkuji a Carmen,té se omlouvám,že jsem na ní byla naštvaná a myslela si,že mě trápí úmyslně!